Japonci, stejně jako každá jiná kultura, připisovali mnoha tvorům magické schopnosti a inteligenci. Ačkoliv nepovažovali zvířata za kami, často je s nimi spojovali a podle toho jim i prokazovali úctu či respekt. Jedním ze zvířat, s nímž se setkáváme v japonské mytologii nejčastěji, je liška neboli kitsune.
V západní kultuře vychází zobrazení lišky z Ezopových bajek. Ta je zde zobrazována jako zvíře, jež dokáže každého přechytračit, až občas přechytračí i sama sebe. Liška je od té doby vnímána jako záludný šprýmař, což se odráží i v našich pohádkách. V Japonsku však má toto zvíře poněkud jiné postavení. Kitsune je zde vnímána duálně a je tvorem jak vítaným, tak obávaným.
Magické schopnosti lišek
Ať už jde o lišku dobrou či zlou, vždy jsou jí připisovány mnohé magické vlastnosti. Zde je nutné podotknout, že ač je slovo Kitsune často překládáno jako liščí duch, tak Japonci nečiní rozdíl mezi magickou a nemagickou liškou. Duchem se myslí jakési získání inteligence či osvícení. Abych to lépe vysvětlil: podle mnohých bájí získá liška po tisíci letech svého života další ocas a s ním i větší schopnosti. Těm nejstarším, jimž narostl již sedmý ocas, bývá přisuzována schopnost vidět a slyšet vše, co se ve světě děje. Podle některých bájí také liškám se sedmým ocasem zezlátne či zbělá kožich.
Velmi důležitou schopností lišek je jejich přeměna v člověka. Japonské mýty a legendy jsou plné krásných a chytrých žen, jež se nakonec ukázaly být liškami. Nejčastěji se setkáváme s příběhy o liščích manželkách, které často obluzují muže, snaží se je přimět k nepravostem či jinak páchají zlo. Například v Konjaku Monogatari se setkáme s příběhem o lišce, jež odvedla muže od rodiny. Podle mnoha příběhů se liška neumí přeměnit kompletně a často jí i v lidské podobě zůstává ocas. Uvedu ve zkratce dva příběhy, v nichž figuruje přeměněná liška.
Tamamo-no-mae
S touto legendou se setkáváme ve sbírce povídek Otogi Zoshi, napsané během éry Muromachi. Podle ní žila na dvoře císaře Konoe krásná dívka, jež byla později nazývána Tamamo-no-mae. Touto dívkou byl celý dvůr uchvácen. Byla prohlašována za nejkrásnější a nejchytřejší dívku v celém Japonsku, její šaty zůstávaly po celý den upravené a udivovala svými znalostmi.
nejkrásnější dívka v zemi
Jednoho dne se císař rozhodl, že si dívku, která prý zná vše, vyzkouší. Položil ji otázku ohledně jednoho obzvláště složitého buddhistického učení a udiveně naslouchal její perfektní odpovědi. Tamamo-no-mae si poté získala u císaře takovou oblibu, že si ji nechával dnem i nocí po svém boku a staral se o ni, jako by byla jeho císařovnou.
Tamamo-no-mae odpovídá císaři
O několik týdnů později se v paláci konalo hudební a vypravěčské představení a císař na něj samozřejmě vzal i Tamamo-no-mae. V momentě, kdy oba usedli, vítr sfoukl všechny pochodně a místnost se ponořila do tmy. V tu chvíli se objevilo světlo, jež jakoby vycházelo z bambusové rohože, na níž seděla Tamamo-no-mae. Císař prohlásil, že dívka je bezesporu vtělením Buddhy a tehdy se jí začalo říkat Tamamo-no-mae.
Nějakou dobu po té císař onemocněl chorobou, jíž nedokázal žádný doktor vyléčit. Bylo posláno pro dvorního astrologa, Abe no Yasunariho. Ten provedl věštbu a prohlásil, že císař se musí okamžitě začít modlit. Mnichové z celého kraje se shromáždili v paláci, avšak žádná modlitba nepomáhala. Abe no Yasunari tedy zkusil ještě jednou věštit a odhalil, že Tamamo-no-mae je ve skutečnosti dvouocasou liškou. I když císař nechtěl tomuto uvěřit, nakonec byla odhalena pravá podoba jeho oblíbenkyně a císařovi se navrátilo zdraví.
Samotnou lišku pak nakonec na císařův rozkaz ulovili Kazusa-nosuke a Miura-nosuke, dva velcí válečníci své doby. Na tuto legendu částečně navazuje příběh "Kámen smrti"(Sesshoseki). V něm zenový kněz Genno nalezne kámen, ukrývající ducha Tamamo-no-mae a nakonec jej osvobodí. Duch knězi slíbí, že již nikdy nikomu neublíží a zmizí. Další zajímavostí je, že astrolog Abe no Yasunari, jež lišku odhalil, je podle některých legend sám potomkem lišky.
Kitsunetsuki
V moha příbězích liška posedne člověka a ten pak například štěká, jí z podlahy nebo se bojí psů. Ještě donedávna bylo mnoho duševních nemocí přisuzováno právě posednutí liškou a Kitsunesuki (japonský termín pro posednutí liškou) bylo oficiální lékařskou diagnózou. Postižený jedinec pak podstupoval očistné rituály nebo byl vyhnán či dokonce zabit, občas i s celou svou rodinou.
Služebníci Inari
Jako posel božstva Inari (záměrně používám termín božstvo, neboť Inari bývá vyobrazován jako muž, žena i jako bezpohlavní bytost) je liška dobrým znamením. Inari je v Japonsku velmi populárním božstvem, spojovaným s rýží, agrikulturou a světským úspěchem a je mu zasvěceno nespočet svatyní. Není se tedy čemu divit, že jeho/její poslové byli a jsou všude vítání. Sochy lišek můžeme najít v mnoha svatyních a v některých je možno si její vyobrazení vypůjčit a zajistit si tak obchodní úspěchy.
K těmto liškám se váže následující legenda: Kdysi dávno žil v horách pár starých lišek. Lišák měl v kožešině stříbrné flíčky a jeho žena měla liščí tělo s jelení hlavou. Společně měli pět potomků, neméně podivných. Jednoho dne oba poklekli před svatyní a promluvili k Inari: "I když jsme jen hloupá zvířata, nechybí nám city a nejsme ani úplně bez rozumu, proto chceme sloužit svatyni tak dobře, jak budeme moci." Inari je vyslyšel/a a učinila z nich i z jejich potomstva své strážce a služebníky.
Jak je z předešlého čtení vidět, liška má v Japonsku mnoho podob. Umí být vděčná. Může být věrnou a milující ženou. Dokáže být zlomyslná a škodolibá. Lišky jsou velmi mocné a stejně tak chytré. Mohou napáchat mnoho zlého, ale i dobrého.
čerpala jsem ze stránky ojaponsku.cz





