Píše se rok 1929, rok velké hospodářské krize. New yorská burza padá. Celosvětová ekonomika je v troskách. Všude vládne nejistota a strach z budoucnosti. Lidé po celém světě jsou nezaměstnaní, neboť továrny a další podniky krachují. Ale přesto musí žít dál.
V australském Melbourne na centrálním závodišti je slyšet řev lidu. Zrovna se běží Derby, klasický dostih pro tříleté koně. Cílem vítězně probíhá zrzavý kůň mohutné postavy. Lidé jásají, nevěřícně koukají na zelený okruh, dalekohledy jim bimbají na krku jak kyvadlo. Někteří tisknou rty ke svým sázecím lístkům, jiní je zuřivě zadupávají do země. Ryzák se promenáduje před stovkami diváků se svým nadšeným žokejem. Kdo by to čekal, že kůň za směšných 336 dolarů zaujme post tříletého krále. Nebojácný ryzák vesele zaržá. Legenda jménem Phar lap se začíná zapisovat zlatým písmem do historie dostihového sportu.
Phar lap se původně narodil na Novém Zélandě, když byl posléze prodán Davu Davisovi do Austrálie. Jako malý však Phar lap příliš nezářil. Na svůj věk byl přerostlý, kostnatý a pro dostihový sport prakticky nepoužitelný. Jeho dvouletou kariéru halil pouze šedivý háv pochybnosti. Nebylo dostihu, kde by se odlepil od poslední příčky. Trenér Harry Telford a oblíbený ošetřovatel Tom mu však věřili. Dave Davis se rozhodl koně na konci roku 1928 prodat. Byl pro něj ztrátový. Hold, byznys je byznys. Herry Telford však za koně bojoval a nakonec jej od majitele s jistou finanční benevolencí odkoupil.
Ve třech letech došlo však u Phar lapa k zásadní proměně. Jako by se konečně "vykuklil" a dorostl v opravdového závodníka. Jeho tělo se pokrylo svaly a lenost mu Harry s Tomem vyhnali z těla. Po sérii mizerných výsledků přišel start v Derby, kde všechny ohromil svým raketovým finišem ze zadních pozic. Poté se vítězství už jenom hrnula. Se stejnou frekvencí však na sebe začala nabalovat i nepříjemné problémy.
Ač se dostihy zdají být jako milá zábava pro široké i úzké řady obyvatelstva, mají i svoji stinnou stránku. Za chvíli nebylo v Austrálii dostihu, v němž by měli majitelé šanci pomýšlet na výhru. Předem jasným vítězem byl skoro vždy Phar lap. Handicapeři se tedy rozhodli situaci řešit olovem. Mrtvá zátěž na koni měla vyrovnat startovní pole a zatraktivnit tak dostihový sport i pro další majitele koní. Byly závody, kde nesl Bobby, jak tým ryzákovi důvěrně říkal, o celých 20kg více než zbytek pole. Phar lap se však nedal na svém rozletu ke hvězdám zastavit.
Společnost se rozdělila na dvě skupiny. Jedna Phar lapa milovala. Viděla v něm jistotu, kterou v tu dobu všude okolo tolik postrádala. Druhé skupině nezbylo nic jiného než tiše závidět nebo vzít "spravedlnost do svých rukou".
Phar lap se ve své době stal skutečně celebritou. Dokonce byl na něj spáchán i atentát. Tom vyrazil s Phar lapem na ranní procházku. V tu chvíli kolem nich projelo černé auto s otevřeným okýnkem a vytaženou puškou. Výstřel koně minul, rostoucí popularitě však přidal další bod. Jindy zas atentátníci porouchali Phar lapovu "osobní limuzínu", aby se nemohl včas dostat na start prestižního Melbourne cupu. I tehdy však byli na Phar lapa krátcí.
Jak se jeden úspěch valil za druhým, vyrostl však Phar lapovi další protivník. Již žádní atentátníci, žádná mafie, byl jím paradoxně sám trenér Harry Telford. Phar lapa obsazoval naprosto bez rozmyslu do nezvládnutelně velkého množství dostihů. Bývaly doby, kdy na jeden týden byl zapsán na start až čtyřech závodů! Harry byl naprosto zaslepen vidinou Phar lapovi neporazitelnosti. Bobby však dál a dál vzdoroval a vyhrával.
Pověstný byl jeho výlet do USA. Phar lap měl nastoupit na start prestižního Aqua Caliente handicapu. Do Států ale přijel s poraněným kopytem. Harry však rozhodl, že dostih i přesto poběží. Těsně před cílem se mu zabandážované kopyto rozvázalo a začala z něj stříkat krev. Phar lap ale neuměl prohrávat. Zatnul zuby a dostih vyhrál, a to dokonce v rekordu dráhy. Po tomto jediném startu byl prohlášen za jednoho z nejlepších koní, kteří kdy za Velkou louží startovali.
Jeho americké vystoupení však patřilo k posledním. Pár dní na to Phar lap zemřel. Příčiny byly dlouho diskutovány. Zda za to mohla kolika, přetížení, či snad byl Phar lap otráven dostihovou mafií? Teprve až letošní červen přinesl konečný verdikt. Vědci dokázali, že několik minut před Phar lapovou smrtí byla do jeho těla implikována nepřirozeně velká dávka arsenu, která s největší pravděpodobností způsobila jeho smrt. Ve věku pouhých pěti let tedy odešel nejlepší kůň australských zelených plání.
Když se Austrálie doslechla o Phar lapově smrti, byl z toho národní smutek. Mnozí ze slavných sportovců vzdali Phar lapovi hold. Byl mezi nimi i přední australský cyklista Hubert Opperman. Jednoho dne řekl :
"Nikdy jsem nepatřil k dostihovým fanouškům, ale jako každý Australan jsem sledoval cestu Phar lapa za světovou slávou. Dokonce i během Tour de France jsem o něm sháněl informace. Phar lap byl pro každého Australana životní inspirací, startérem k lepším zítřkům. A stejně jako všichni za něj držím smutek. Podle mě není na truchlení za dostihového koně nic ufňukaného, když víte, že tím koněm byl zrovna Phar lap."
Pod čarou
- O Phar lapovi se říká, že měl skutečně obrovské bojovné srdce. Návštěvníci Melbournského muzea se však o tom mohou na vlastní oči přesvědčit. Vedle vypreparovaného Phar lepa zde také najdeme jeho srdce, které váží 6,2 kg. Průměrná váha koňského srdce se pohybuje okolo 3,2 kg. Na jednu stranu je hezké, že Australané na Phar lapa vzpomínají, otázkou ale zůstává, zda vycpaný kůň, "živé" srdce a další artefakty nedělají z křehké vzpomínky na australského bojovníka pouťovou atrakci.

Phar lap v Melbournském muzeu